Také jste si nemysleli, že slova jako deprese, úzkostné stavy nebo jiné duševní poruchy někdy vstoupí do vašeho vztahu. Že váš partner byl vždy tím, kdo uměl rozesmát, měl plány a sršel energií. A pak postupně přišel zlom – ráno se mu nechtělo vstávat, přestával jíst, mlčel a na otázku, co se děje, jen pokrčil rameny. Nejdříve jste si mysleli, že je jen unavený, ale když jednoho dne přiznal, že už svůj život nezvládá, došlo vám, že žijete s člověkem, který trpí depresí.
Jak mluvit s partnerem o duševním zdraví?
První rozhovory bývají těžké. Nevíte, co říct a bojíte se, že něco bude špatně. Zkuste vytvořit bezpečný prostor, kde váš partner může sdílet své pocity bez obav z hodnocení. Co dělat, když má partner depresi? Komunikovat! Ale ptejte se jemně, nevnucujte se, třeba zkuste: „Poslední dobou působíš unaveně. Chceš o tom mluvit?“ Nebojte se mluvit o tom, co vidíte, nabídněte pomoc, doprovod, ale respektujte jeho tempo, a netlačte na něj a hlavně – nesnažte se být zachráncem. Otevřený a laskavý rozhovor může být prvním krokem k vyhledání odborné pomoci.
Je potřeba se také naučit, že nejde o rady, ale o přítomnost. Když řeknete místo „Musíš se snažit víc“ raději „Jsem tu pro tebe,“ uvidíte, že se mu uleví. Mluvit o duševním zdraví není jednoduché, ale právě tyto chvíle otevřenosti paradoxně partnery sbližují. Když se naučíte naslouchat bez hodnocení a být oporou, aniž byste přebírali zodpovědnost za jeho uzdravení, jste na dobré cestě.
Proč je komunikace tak důležitá?
Protože pomáhá předcházet nedorozuměním, pocitům osamělosti a vytváří bezpečné prostředí, kde se partner necítí souzený. A v neposlední řadě umožňuje mluvit o hranicích, potřebách a o tom, co je pro oba partnery zvládnutelné. Komunikaci pomáhají udržet funkční opakované malé rozhovory, které jsou účelnější než jedna velká „konfrontace“. Důležité jsou i pravidelné rituály komunikace „bezpečným jazykem“: Jak se dnes cítíš? Co ode mě potřebuješ? Pojďme hledat řešení spolu…
Existuje také několik drobností, které v každodenní podpoře partnera s depresí, úzkostí a dalšími psychickými chorobami pomáhají – dodržování rutiny, mezi které patří základní věci jako jídlo, spánek, pohyb... Dále jsou to společné rituály, například procházka, vaření, oblíbený film a pochvaly, ocenění… a při nich dávat najevo, že si vážíte jeho snahy a že jeho nebo ji máte rádi bez ohledu na nemoc.
Někdy je nejlepší pomocí podpořit partnera v tom, aby vyhledal terapeuta či psychiatra.
Ano deprese i úzkostné stavy jsou nemoc, ne lenost
Deprese a úzkost nejsou otázkou vůle. Váš partner si nevybírá, že bude „smutný“ nebo „bez energie“. Podpora partnera s psychickou nemocí začíná porozuměním. Prostě přijetím toho, že jde o nemoc, která potřebuje čas, trpělivost a odbornou pomoc. Takže určitě nepomohou věty jako „vzchop se“ nebo „musíš myslet pozitivně“. Místo toho zkuste říct: „Jsem tu pro tebe, abych ti pomohl(a).“
Co je ještě horší, než nemoc samotná? Stigma!
Stigma kolem duševních onemocnění bývá velmi časté, protože přidává pocit viny, izolace a nepochopení. Ale i s ním se dá postupně vyrovnávat. Základem je uvědomění si, že nemoc je skutečná a jen proto, že není „vidět“, neznamená, že není vážná. Podobně jako cukrovka nebo astma, i duševní nemoc si zaslouží stejnou péči. Pomáhá i otevřenost, ale není třeba o nemoci mluvit se všemi – vyberte si lidi, kterým věříte a hledejte komunity. Podpůrné skupiny (osobně i online) jsou obrovskou oporou – člověk tam zjistí, že není sám a sdílená zkušenost může dodat sílu, kterou v běžném okolí nenajdete.
Rozlišujte fakta od mýtů a naučte se říkat NE toxickým větám
- Mýtus: „Kdo má depresi, je slabý.“
Fakt: „Deprese je nemoc, která může postihnout i silné a úspěšné lidi.“ - Mýtus: „Musíš se jen vzchopit.“
Fakt: „Kdyby to bylo tak jednoduché, nepotřebovali bychom psychiatry a psychoterapeuty.“
Nemusíte ale svému okolí za sebe i partnera vysvětlovat všechno a obhajovat to. I malé kroky v podobě terapie, každodenního zvládání všech věcí a podpory partnera jsou mnohem důležitější než to, co si myslí okolí.
Když žijete s partnerem s psychickým onemocněním, je zásadní vědět, co dělat v krizi, aby byla zajištěna jeho i vaše bezpečnost.
Kdy „domácí terapie“ nestačí a je čas vyhledat odborníka
Někdy je nejlepší pomocí podpořit partnera v tom, aby vyhledal terapeuta či psychiatra. Můžete nabídnout, že ho doprovodíte nebo pomůžete najít vhodného odborníka. Jestliže to partner odmítá, určitě mějte pro akutní situace v záloze „krizový plán“: co dělat, koho volat, kam jít. Když žijete s partnerem s psychickým onemocněním, je zásadní vědět, co dělat v krizi – aby byla zajištěna jeho i vaše bezpečnost. Znát spouštěče partnera, například alkohol, stres, konflikty a minimalizovat je, stejně jako se naučit rozpoznat varovné signály, zhoršující se náladu, izolaci, podrážděnost, stupňující se agresi a další. Pokud se situace ještě více zhoršuje a partner odmítá pomoc a zároveň mluví o sebevraždě, neváhejte kontaktovat krizovou linku nebo pohotovost.
V Česku fungují:
- Linka první psychické pomoci: 116 123 (nonstop, zdarma)
- Linka bezpečí (děti, mladiství): 116 111 (nonstop, zdarma)
- Pražská linka důvěry: 222 580 697 (nonstop)
- Linka důvěry SOS centrum: 777 734 173
- Psychiatrická pohotovost – větší města mají nonstop služby (Praha Bohnice – 284 016 110)
- Linka pro oběti domácího násilí: 116 006
- Bezplatná krizová linka 800 60 50 80 (ROSA) pro oběti domácího násilí
Nebojte se volat i 112, protože záchranáři jsou na tyto situace školení a mějte po ruce krizová čísla, ideálně uložená v telefonu.
Jak zvládnout péči o nemocného?
Když žijete s partnerem, který má psychické onemocnění, je snadné dát veškerou energii do jeho potřeb a úplně zapomenout na sebe. Jenže bez péče o sebe hrozí emoční vyčerpání a vyhoření – a pak už nejste oporou ani jemu, ani sobě. Neustálý stres, napětí a pocit odpovědnosti, které partnerova choroba přináší, mohou vést k úzkostem, podrážděnosti, vyčerpání, nespavosti, únavě, pocitům „už nemůžu“ a někdy i pocitu viny, když si člověk dovolí odpočinek.
Připomeňte si, že odpočinek = prevence
Proto je nejdůležitější stanovit si hranice – nejste terapeut ani zachránce. Můžete být oporou, ale nenesete odpovědnost za uzdravení partnera. Jasně komunikujte, co zvládnete a co už ne, špatně určitě není, pokud řeknete: „Můžu tě vyslechnout, ale dnes už na to nemám sílu – můžeme to probrat zítra.“ A najděte si prostor jen pro sebe a pravidelně dělejte věci, které vám dobíjejí energii (sport, čtení, přátelé, hudba, příroda). Domluvte se na tom s partnerem, že čas jen pro sebe je nezbytný a není to sobectví, ale prevence. Není sobecké myslet na sebe. Je to jako v letadle: nejdřív si nasaďte kyslíkovou masku vy, pak teprve pomáhejte druhému. Prostě pomáhejte, naslouchejte, ale nezapomínejte na své potřeby. Udělejte si čas na odpočinek, koníčky i přátele. Péče o partnera s úzkostí nebo depresí může být a věřte, že je, dlouhodobým procesem a vy v něm potřebujete vydržet.
Jsou dny, kdy je to těžké, ale i chvíle, kdy se vrací úsměv, jiskra, chuť do života.
Vztah a deprese: když láska ztrácí barvy
Vztah a deprese, úzkosti a další choroby jdou často ruku v ruce – nemoc mění dynamiku mezi partnery. Zkuste najít malé momenty blízkosti, které vztah udrží: společné jídlo, procházku, film, obejmutí. Nepřestávejte být partnery, i když jste zároveň oporou. Život s nemocným partnerem se neobejde bez trpělivosti, hlubokého porozumění a velké dávky empatie, ale je i o vzájemném učení se.
Může se duševně nemocný pacient spolehnout na životní pojištění?
Může, rizikové životní pojištění Elán, které je naším stěžejním produktem, poskytuje klientům ochranu nejen při úrazech, ale také při závažných onemocněních, invaliditě nebo pracovní neschopnosti. A umí klienta jistit i při některých psychických diagnózách. Pojištění Elán prošlo v poslední době důležitými změnami, které přinášejí klientům výrazné výhody – například:
- zrušení výluky v případě psychických onemocnění u Invalidity II. stupně,
- zrušení výluky na organické psychické poruchy nebo psychické potíže vzniklé v důsledku úmrtí blízké osoby u pojištění pracovní neschopnosti,
- a úplné zrušení výluky na psychické poruchy v případě pojištění pracovní neschopnosti u varianty PLUS.
Součástí pojištění Elán je i doplňkové pojištění zproštění od placení pojistného při přiznání invalidity III. stupně. V těchto případech klient rovněž získá plnění i tehdy, pokud invalidita vznikla v důsledku duševních poruch nebo poruch chování.
Výjimkou zůstávají situace, kdy je příčinou invalidity nebo zhoršení zdravotního stavu vlastní jednání pojištěného – například nadměrné užívání alkoholu, zneužívání léků či drog, úmyslné sebepoškození nebo pokus o sebevraždu.
Proto je pro duševně nemocného pomoc partnera nezastupitelná, aby k těmto krizovým situacím vůbec nedošlo. Jsou dny, kdy je to těžké, ale i chvíle, kdy se vrací úsměv, jiskra, chuť do života. Každý, kdo žije s člověkem s psychickou nemocí, ví, že péče o partnera s depresí, stejně jako péče o partnera s úzkostí a dalšími duševními nemocemi, není snadnou cestou. Ale i ta nejtěžší může vést k pochopení, blízkosti a novému začátku.