1. Spoléhání se na nejlevnější pojištění
Spousta lidí bere cestovní pojištění jako formalitu, kterou je potřeba vyřešit ideálně co nejrychleji a nejlevněji. Cestovatelé pak vyberou tu nejlevnější variantu, nebo se spoléhají na cestovní pojištění, které mají automaticky ke své platební kartě.
Jenže právě tady vzniká problém. Málokdo si v tu chvíli ověří, co takové pojištění skutečně kryje, jaké má limity nebo v jakých situacích neplatí. A rozdíly mezi jednotlivými variantami přitom mohou být zásadní – od výše krytých léčebných výloh až po to, jestli se pojistka vztahuje třeba na sport nebo komplikovanější zdravotní situace.
Výsledkem je často nepříjemné procitnutí. Člověk si užívá dovolenou v domnění, že je proti nepříjemnostem bezpečně krytý, ale když se něco stane, zjistí, že pojištění pokrývá jen část škody – nebo vůbec nic. Falešný pocit jistoty se tak může velmi rychle změnit v nepříjemný a drahý problém.
- Zajímá vás, podle čeho vybrat cestovní pojištění? Pokračujte sem: „Jak vybrat cestovní pojištění“.
- Chcete vědět, jak je to s naším cestovním pojištění? Pokračujte sem: „MojeCestování cestovní pojištění“
- Zajímá vás, co kryje cestovní pojištění k platebním kartám KB? Pokračujte sem: „Extra služba Cestování“
2. Nezohlednění nákladovosti destinace
Další častá chyba: lidé si sjednají pojištění „nějak obecně“, ale vůbec neřeší, kolik stojí zdravotní péče v zemi, kam míří.
Jenže rozdíly jsou obrovské. Zatímco v Evropě vás ošetření obvykle nezruinuje, v některých zemích (typicky USA nebo exotické destinace) mohou jít náklady na léčbu klidně do statisíců až milionů korun.
Problém je, že lidé často volí nejnižší limity, aby ušetřili – aniž by si uvědomili, že v dražší destinaci to vůbec nemusí stačit. Klíčové pravidlo tedy je, že čím dražší destinace, tím vyšší by mělo být krytí. Jinak se může stát, že i dobře sjednané pojištění pokryje jen část nákladů – a zbytek zaplatíte ze svého.
- Co dělat, když v zahraničí potřebujete lékaře? Pokračujte sem: "K lékaři v zahraničí".
3. Uzavření pojištění až během dovolené
Další typická situace: pojištění se řeší až v zahraničí, někdy dokonce až ve chvíli, kdy se něco začne komplikovat. Může to působit jako rychlá záchrana, jenže realita je jiná.
Pojišťovny si totiž dobře hlídají, aby si lidé nesjednávali pojištění až ve chvíli, kdy ho začnou akutně potřebovat. Proto u smluv uzavřených až po odjezdu běžně funguje čekací doba v řádu několika dní, během které pojištění ještě neplatí.
Výsledek? I když máte pojistku, několik dní jste bez krytí. A právě v téhle „mezeře“ vás může i drobný problém vyjít hodně draho.4. Neřešení sportovních aktivit
Častý přešlap přichází i ve chvíli, kdy lidé vůbec nezohledňují, co budou na dovolené dělat. Pojištění si sice sjednají, ale už neřeší, jestli pokrývá konkrétní aktivity, které mají na dovolené v plánu.
Přitom právě sporty jsou oblast, kde se pravidla zásadně liší. Pojišťovny je běžně rozdělují na:
- Běžné - třeba jízda na kole, běžná turistika po značených trasách, šnorchlování nebo vodní sporty zakoupené na pláži - ty jsou součást základního pojištění
- Rizikové – vysokohorská turistika, jachting, kanoistika, vodní lyžování nebo potápění – ty je vždy nutné připojistit jako rizikový sport.
- Nepojistitelné – turistika ve výškách nad 5 000 m, potápění v hloubce nad 40 m či profesionálně provozované sporty.
A tady vzniká problém. Lidé toto rozdělení buď vůbec neznají, nebo považují své rizikovější aktivity za „normální součást dovolené“. Výsledek je pak nepříjemně častý: právě kvůli špatně nastavenému krytí sportů pojišťovny plnění krátí nebo rovnou odmítají. A přitom by často stačilo jediné – při sjednání pojištění přemýšlet o tom, co na dovolené skutečně plánujete dělat.
- Chcete vědět, které sporty se u náš řadí mezi rizikové? Pokračujte sem: „Přehled rizikových sportů“.
- Zajímá vás více o rizikových sportech? Pokračujte sem: „Rizikové sporty na dovolené“.
- Chystáte se věnovat se rizikovějším aktivitám jen na pár dní? U nás se stačí připojistit klidně jen na konkrétní dny. Zjistěte víc jak to funguje.
5. Podcenění zdravotního stavu
Jedna z nejčastějších chyb: lidé podcení svůj zdravotní stav a berou ho jako „nepodstatný“. Jenže cestovní pojištění kryje hlavně náhlé a nečekané události, ne problémy, které už existovaly před odjezdem.
Pokud se chronické onemocnění zhoršovalo nebo vyžadovalo léčbu ještě před cestou, může pojišťovna plnění odmítnout. Naopak stabilizovaný stav většinou krytý být může.
Jakékoli dlouhodobé potíže je potřeba při sjednání pojištění rovnou řešit – jinak riskujete, že léčbu v zahraničí zaplatíte z vlastní kapsy.
6. Špatné pochopení pojištění storna
Pojištění storna si lidé často vykládají jako „pojistku na rozmyšlenou“. Jinými slovy: když se mi před dovolenou změní plány, pojišťovna náklady za zrušení zaplatí. Jenže tak to nefunguje.
Ve skutečnosti storno kryje jen jasně definované a doložitelné důvody – typicky vážné onemocnění, úraz, nebo jiné neočekávané životní situace. Pokud si cestu prostě rozmyslíte, nárok na plnění nemáte.
7. Sjednání pojištění storna příliš pozdě
Další častou chybou je načasování. Lidé si totiž často chtějí storno sjednat až ve chvíli, kdy začnou mít pochybnosti, jestli skutečně odjedou. Jenže pojišťovny obvykle vyžadují, aby bylo sjednané krátce po zaplacení zájezdu, případně hned při jeho nákupu.
Výsledek? Pojištění storna lidé buď mají špatně nastavené, nebo ho sjednají pozdě – a ve chvíli, kdy ho potřebují, zjistí, že se na jejich situaci vůbec nevztahuje.
- Zajímá vás, jak to tedy je s pojištěním storna? Pokračujte sem: „Pojištění storna dovolené“.
8. Chyby u pojištění zavazadel
Zásadní věc, kterou si mnoho lidí neuvědomuje: pojištění zavazadel má poměrně přísná pravidla a hodně záleží na tom, jak se ke svým věcem chováte.
Stačí chvíle nepozornosti – necháte kufr bez dozoru nebo věci „jen na chvilku“ v autě – a rázem se můžete dostat mimo pojistné krytí. U auta navíc platí další omezení: zavazadla musí být v uzamčeném voze a i tak pojišťovny často řeší detaily jako časové limity nebo vyloučení cenností.
Ani hotelový pokoj není automatická jistota. Pojištění obvykle pomůže jen tehdy, když dojde k vloupání – tedy když zloděj musí překonat zabezpečení. Pokud ale necháte pokoj odemčený nebo věci volně přístupné, pojišťovna to může brát jako nedbalost.
A pozor i na „ztracené“ věci. Pokud něco zapomenete na pláži nebo v restauraci, většinou nemáte nárok na náhradu. Výjimkou bývají situace, kdy se zavazadla ztratí při přepravě, třeba u letecké společnosti.
- Chcete vědět, co by se stalo, kdyby se ztratilo vaše zavazadlo? Pokračujte sem: „Ztráta zavazadel“.
9. Neřešení odpovědnosti a půjčených věcí
Součástí cestovního pojištění bývá obvykle i pojištění odpovědnosti. Jenomže spousta lidí ho bere jako univerzální ochranu proti zničení čehokoli. Je to ale složitější.
Velmi častý omyl je představa, že pojištění automaticky pokryje i škody na věcech, které si půjčíte nebo pronajmete. Jenže právě tyto případy bývají v pojistkách často omezené nebo úplně vyloučené. Typicky jde třeba o půjčené auto, skútr nebo sportovní vybavení.
- Chcete vědět, jak je to s naším pojištění odpovědnosti u cestovního pojištění? Pokračujte sem: „MojeCestování cestovní pojištění“.
- Jak vlastně funguje pojištění odpovědnosti? Přečtěte si náš článek: „Pojistka na blbost“.
10. Podcenění bezpečnostních rizik
I destinace hrají v pojištění velkou roli. Ne každé pojištění totiž platí automaticky všude. U některých zemí nebo regionů může být krytí omezené, nebo dokonce neplatí vůbec – typicky v oblastech, kde hrozí konflikty, nepokoje nebo jiné zvýšené riziko.
Problém je, že lidé často ignorují oficiální varování Ministerstva zahraničí. Přitom právě ta bývají pro pojišťovny důležitým vodítkem. Pokud do rizikové oblasti vycestujete navzdory doporučení, můžete se dostat do situace, kdy pojišťovna škodu neproplatí.
- Chcete vědět, do kterých lokalit aktuálně raději necestovat? Pokračujte sem: „Aktuální varování MZV“
- Víte, jaké jsou nejnebezpečnější cestovatelské destinace? Přečtěte si náš článek: „10 nejnebezpečnějších destinací“.
11. Neznalost pokynů pojišťovny při problému
Když se na cestách něco stane, většina lidí řeší situaci impulzivně – prostě jde k nejbližšímu lékaři nebo začne problém vyřizovat sama. Jenže právě to může být chyba.
Pojišťovny totiž často vyžadují, abyste v takových situacích nejdříve kontaktovali asistenční službu. Ta vám doporučí vhodné zdravotnické zařízení, potvrdí úhradu nebo pomůže s organizací péče.
Pokud to neuděláte a začnete jednat na vlastní pěst, vystavujete se riziku, že pojišťovna označí náklady za zbytečné nebo nepřiměřené – a plnění vám sníží, případně ho odmítne úplně.
- Chcete vědět, jak postupovat, když se na cestách něco semele? Pokračujte sem: „Jak postupovat při pojistné události“.
12. Ignorování omezení u alkoholu
Na dovolené si člověk rád dopřeje skleničku navíc. Problém ale nastává ve chvíli, kdy dojde na úraz nebo škodu – alkohol totiž patří mezi nejčastější důvody, proč pojišťovna krátí plnění, nebo neplatí vůbec.
Mnoho lidí si přitom myslí, že se to týká jen extrémních případů. Ve skutečnosti ale může být problém i lehké opití, pokud má vliv na vznik nehody nebo úrazu.
Jak ukazují nejčastější chyby, problém většinou nevzniká proto, že by lidé cestovní pojištění neměli – ale proto, že mu dostatečně nerozumí. Dobrá zpráva je, že většině problémů se dá snadno předejít. Stačí si při sjednání položit pár jednoduchých otázek: Kam jedu? Co tam budu dělat? A co všechno chci mít skutečně kryté? Věnovat pojištění pár minut navíc při sjednání může ušetřit desítky tisíc – a hlavně spoustu stresu – ve chvíli, kdy se na cestách něco pokazí.